Pitná voda
Pokud její kvalita nesplňuje hygienické požadavky, může způsobit různé zdravotní problémy akutního či chronického rázu.
Dle Českého statistického úřadu bylo v roce 2017 v České republice pitnou vodou z veřejného vodovodu zásobováno téměř 95 % obyvatel. Zhruba 40 % obyvatel využívá vodu z podzemních zdrojů, 39 % z povrchových zdrojů a 21 % ze smíšených zdrojů (směs podzemní a povrchové vody). Celková délka vodovodního potrubí činila 78 584 km.
V posledních 20 letech se jakost vody mírně zlepšovala, však v roce 2015 došlo k jejímu zhoršení, které je způsobeno především častějšími nálezy pesticidních látek a jejich degradačních produktů v pitné vodě. Pokud se v pitné vodě vyskytuje některý kontaminant v nadlimitním množství (tedy množství, které již není sloučitelné s vodou vhodnou pro konzumaci), je možné požádat Krajskou hygienickou stanici o výjimku, která umožní používat tuto vodu pro obyvatelstvo i nadále. V roce 2017 to byly nejčastěji právě pesticidy, kvůli kterým kontaminované vodovody dostaly od Krajské hygienické stanice výjimku.
Tohle je jeden z důvodů, proč bychom se neměli spoléhat na 100% nezávadnost kohoutkové vody.
K úpravě surové vody z přírodního zdroje na vodu pitnou je využívána celá řada chemických, fyzikálních i biologických procesů. Posledním krokem při úpravě vody, který má zásadní význam na její kvalitu, je dezinfekce. Dezinfekce se používá k hygienickému zabezpečení pitné vody, zejména usmrcení nebo alespoň inaktivace choroboplodných zárodků, jako jsou bakterie a viry, a také prevence před jejich výskytem v pitné vodě. Nejčastěji používaným dezinfekčním přípravkem je chlor. U chlorování vody se časem také ale ukázalo, že není úplně neškodné a existují i případy, kdy se chlor přidává do vody nadbytečně.
Dezinfekce vody je sice důležitá kvůli udržení jakosti pitné vody, však nese sebou i svá velká negativa:
- vznik toxických vedlejších produktů chlorace - chlor v pitné vodě neničí pouze bakterie, ale také reaguje s přítomnými přírodními organickými látkami za vzniku tzv. vedlejších produktů dezinfekce, široké skupiny látek, které mají různé toxické nebo karcinogenní vlastnosti. Často se jedná látky s tzv. bezprahovým typem účinku, to znamená že neexistuje žádná bezpečná dávka jejich příjmu.
- pachové a chuťové problémy vody
- přeměnu složitých organických látek na jednodušší, které slouží bakteriím jako zdroj potravy a energie, což vede k druhotnému množení bakterií ve vodovodní síti
- falešně negativní obraz o nezávadnosti vody - odstranění jen některých mikroorganismů
Mezi nejvýznamnější vedlejší produkty chlorace řadíme trihalomethany (THM), halogenoctové kyseliny (HAA) a jiné. Nejčastěji vznikající THM je trichlormethan, častěji znám jako chloroform. Důvod vzniku THM jsou makromolekulární organické látky vyskytující se především v povrchových vodách, což jsou především látky vznikající rozkladem převážně rostlinných zbytků v přírodě (tzv. huminové látky), řasy, sinice a jiné mikroorganismy. Chloroform a ostatní THM mohou způsobovat rakovinu jater, ledvin, močového měchýře, tlustého střeva, konečníku a mají škodlivý efekt na reprodukční zdraví. Halogenoctové kyseliny (HAA) vznikají jako vedlejší produkt dezinfekce, kdy chlor reaguje s organickými látkami přirozeně přítomnými v surové (neupravené) vodě. Dlouhodobý příjem pitné vody s vysokým obsahem HAA může nepříznivě působit na reprodukční funkce, způsobit vývojové vady a zvýšit riziko rakoviny.
V České republice je v posledních letech věnována zvýšená pozornost monitoringu tzv. mikrokontaminantů v povrchových vodách. Jedná se zejména o pesticidy, léčiva, hormonální přípravky a jiné. Nejvíce jsou sledovány pesticidy a jejich degradační produkty, které se dostávají do povrchových vod zejména ze zemědělské činnosti. Do povrchových vod se dostává také značné množství účinných látek léčiv a jejich metabolitů, ke kontaminaci dochází močí a poté odpadní vodou přes čističku vod do přírody.
Výskyt farmaceutik je v některých lokalitách České republiky značný, především tak v menších tocích v blízkosti velkých měst.
Nezanedbatelným zdrojem jsou i velkochovy hospodářských zvířat, kterým jsou veterinární léčiva podávána jako prevence šíření nemoci.
V roce 2017 bylo také zanalyzováno téměř 700 zdrojů podzemní vody, přičemž až v 83 % těchto zdrojů byly překročeny povolené hodnoty pro kontaminanty a další ukazatele jakosti vody. Nejvýraznějšími kontaminanty byly opět pesticidy a jejich metabolity (zejména látky na postřik řepky, kukuřice či řepy), kovy, anorganické sloučeniny či organické látky.
Těžké kovy
Dalšími kontaminanty pitné vody mohou být těžké kovy. Mezi těžké kovy řadíme například olovo, arsen, chrom, rtuť, kadmium, měď, stříbro, nikl a jiné. Těžké kovy se do vodních zdrojů mohou dostávat v důsledku vyluhováním z hornin, odpadů z průmyslu, kyselých dešťů či průsaků ze skládek. Riziko spočívá v jejich silné toxicitě. Akutní otravy dnes obvykle nepředstavují pro obyvatele velké riziko. Mnohem nebezpečnější jsou otravy chronické, kdy se pravidelný příjem malých dávek po určitém čase projeví různými zdravotními problémy. Tento kumulativní efekt je zapříčiněn schopností těžkých kovů hromadit se v organismu, přičemž je tělo neumí přirozeně vyloučit.
Přímým kontaminantem v pitné vodě může být olovo.
Škodlivé látky se uvolňují přímo z olověného vodovodního potrubí, které se používalo zejména při výstavbě domů v polovině 20.století. Olovo v pitné vodě je nebezpečné především pro děti a jejich vyvíjející se nervovou soustavu. Olovnaté ionty jsou navíc karcinogenní a při dlouhé expozici se až 98 % olova ukládá v kostech, kde poté dochází k úbytku vápníku.
Arsen způsobuje brnění končetin, poruchy krvetvorby, šupinatění kůže, pigmentové skvrny, vyšší riziko rakoviny kůže. Kadmium se používá k povrchové ochraně jiných kovů před korozí. Do vody se dostává také z průmyslových zplodin a hnojiv. Kadmium je kumulativní jed, jehož expozice bývá spojena s vysokým rizikem rakoviny či vrozených vad. Nikl je rozšířený kožní alergen. Zdrojem vyšších hodnot niklu jsou vodovodní baterie. Při požití niklu dochází k poškození ledvin, jater, plic, cévní a nervové soustavy.
Naše špičková filtrační technologie dokáže odfiltrovat až 172 kontaminantů a to s účinností až 99,9 %. Filtry UltraWater byly testovány pod přísnými podmínkami v nezávislé laboratoři Agentury pro ochranu životního prostředí v USA.
Zdroj: